Navigace


Grafy letních údajů




Co měříme a pozorujeme

Měření větru

Vítr je horizontální proudění vzduchu v atmosféře.  Rychlost větru je rychlost vzduchu měřená vůči zemi.  Je vyvolaná rozdíly v tlaku vzduchu a rotací Země. Při jeho měření nás zajímá jeho směr, rychlost a ochlazovací účinek. Rychlost (síla) větru se klasifikuje buďto přesným určením jeho rychlosti (kilometry za hodinu, metry za sekundu ). Směr větru se udává dle směru, odkud vítr vane - buď přesněji pomocí azimutu (0 až 360°), nebo v meteorologii pomocí světových stran (zpravidla s přesností na 22,5°, tj. s rozlišením na S, SSV, SV, VSV a V směr).  Stupeň ochlazení způsobeného kombinací větru a nízkých teplot se nazývá „Wind Chill“ (český termín zatím není jednotný, užívá se např. větromrazový index, větrozima, efektivní či pocitová teplota.  K měření­ rychlosti a směru větru se v meteorologii použí­vají­ pří­stroje zvané anemometry. Anemometr   (z řeckéh  anemos = vítr), větroměr je přístroj pro měření rychlosti proudění anebo rychlosti a směru proudění větru. Rychlost a směr větru se standardně měří v 10 metrech nad zemí.

Rychlost větru lze také odhadnout podle jeho účinků na předměty poblí­ž zemského povrchu. Pro odhad sí­ly větru se použí­vá mezinárodní­ dvanáctidí­lná Beaufortova stupnice sestavená v roce 1805 anglickým admirálem Francisem Beaufortem.

Beaufortova stupnice

stupeň

rychlost větru

tlak větru v kg/m²
odpovídající měření v 10 m

slovní označení

znaky na souši

znaky na moři

m/s km/h
0 0–0,2 0–1 0 bezvětří kouř stoupá svisle vzhůru moře je zrcadlově hladké
1 0,3–1,5 1–5 0–0,1 vánek kouř už nestoupá úplně svisle, korouhev nereaguje malé šupinovitě zčeřené vlny bez pěnových vrcholků
2 1,6–3,3 6–11 0,2–0,6 slabý vítr vítr je cítit ve tváři, listí šelestí, korouhev se pohybuje malé vlny, ještě krátké, ale výraznější,se sklovitými hřebeny, které se nelámou
3 3,4–5,4 12–19 0,7–1,8 mírný vítr listy a větvičky v pohybu, vítr napíná prapory hřebeny vln se začínají lámat, pěna převážně skelná. Ojedinělý výskyt malých pěnových vrcholků.
4 5,5–7,9 20–28 1,9–3,9 dosti čerstvý vítr vítr zvedá prach a papíry, pohybuje větvičkami a slabšími větvemi vlny ještě malé, ale prodlužují se. Hojný výskyt pěnových vrcholků.
5 8,0–10,7 29–38 4,0–7,2 čerstvý vítr hýbe listnatými keři, malé stromky se ohýbají dosti velké a výrazně prodloužené vlny. Všude bílé pěnové vrcholy, ojedinělý výskyt vodní tříště.
6 10,8–13,8 39–49 7,3–11,9 silný vítr pohybuje silnějšimí větvemi, telegrafní dráty sviští, nesnadné je používat deštník velké vlny. Hřebeny se lámou a zanechávají větší plochy bílé pěny. Trochu vodní tříště.
7 13,9–17,1 50–61 12,0–18,3 prudký vítr pohybuje celými stromy, chůze proti větru obtížná moře se bouří. Bílá pěna vzniklá lámáním hřebenů vytváří pruhy po větru.
8 17,2–20,7 62–74 18,4–26,8 bouřlivý vítr láme větve, vzpřímená chůze proti větru je již nemožná dosti vysoké vlnové hory s hřebeny výrazné délky od jejich okrajů se začíná odtrhávat vodní tříšť, pásy pěny po větru
9 20,8–24,4 75–88 26,9–37,3 vichřice menší škody na stavbách vysoké vlnové hory, husté pásy pěny po větru, moře se začíná valit, vodní tříšť snižuje dohlednost.
10 24,5–28,4 89–102 37,4–50,5 silná vichřice na pevnině se vyskytuje zřídka, vyvrací stromy a ničí domy velmi vysoké vlnové hory s překlápějícími a lámajícími se hřebeny, moře bílé od pěny. Těžké nárazovité valení moře. Viditelnost znatelně omezena vodní tříští.
11 28,5–32,6 103–117 50,6–66,5 ) mohutná vichřice rozsáhlé zpustošení plochy mimořádně vysoké pěnové hory. Dohlednost znehodnocena vodní tříští.
12 32,7–?? 118–133 66,6–?? ) orkán ničivé účinky odnáší domy, pohybuje těžkými hmotami

 Měření teploty vzduchu  

Teplotu  měříme dle stupnice Celsia (°C). .Teploměr je přístroj pro měření teploty vzduchu a je umístněn v bílém  žaluziové krytu ve výšce 2 m nad zemí. Kryt  brání přímému dopadu slunečních paprsků a umožňuje cirkulaci vzduchu kolem teploměru Průměrná denní teplota vzduchu se vypočítá  následovně : sečtou se údaje z měření v 7, 14 a 2 x ve 21hod. to celé se vydělí 4 (t07 + t14 + 2t21)/4.  Z denních průměrných teplot se počítají průměrné měsíční teploty a z nich průměrné roční teploty.

Pocitová teplota 

Ochlazování větrem (Wind Chill) je vyjádření pocitu jakou teplotu vnímáme  na základě reálné teploty, vlhkosti vzduchu, slunečního záření a rychlosti větru. Lidské tělo za teplot nižších jak 37 °C ohřívá okolní vzduch. Pokud je bezvětří, tento ohřátý vzduch se nehýbe a tím na těle vytváří jakousi izolační vrstvu. Jakmile ale začne foukat vítr, tento teplý vzduch se odvane pryč a pocit chladu se zvýší. Chlad větru je definován pouze pro teploty nižší než 10 °C a rychlostí větru nad 1,3 m/s.

Index horka (Heat Index) se propočítává pomocí relativní vlhkosti a vnější teploty – jak „horký“ vzduch cítíme. Když je relativní vlhkost nízká, pocitová teplota bude nižší než aktuální teplota, protože odpařování potu probíhá rychleji a tím se tělo ochlazuje. Jakmile je relativní vlhkost velká (vzduch je nasycen vodními parami), pot se již tak rychle neodpařuje a pocitová teplota se zvyšuje. Index horka se počítá pouze v případě, že skutečná teplota vzduchu je nad 27 °C a teplota rosného bodu vyšší než 12 °C (vlhkost > 40%).
 

 Humidex je teplotní index popisující vnímání teploty v kombinaci s vlhkostí lidským tělem. Humidex má formát teploty ve stupních Celsia, protože byl vyvinut v Kanadě. Hodnota do 29 stupňů je vnímána jako přijatelná, 30 až 34 stupňů jako nepohodlí, 35 až 39 stupňů jako velké nepohodlí a omezení velké fyzické námahy, 40 až 45 stupňů nebezpečí, 46 až 53 stupňů vyjadřuje velké nebezpečí, 54 stupňů a více indikuje ohrožení života. Tento parametr je počítán pro teploty vzduchu nad 17°C, pro nižší teploty jeho hodnota odpovídá naměřené teplotě.

Zdánlivá teplota (označovaná jako Apparent Temperature) je kombinací několika faktorů a lépe vystihuje působení vnějšího prostředí na plně oblečené lidské tělo. Je to souhrn proměnných definujících tepelnou pohodu člověka, které jsou zahrnuty do jednoho ukazatele - vliv chladu větru (označovaného jako Wind Chill) a indexu horka (Heat Index). Proto jsou v této veličině zakalkulovány kromě teploty i vlhkost vzduchu a rychlost větru.  Mezní hodnota je pro teplotu 26,5 °C a relativní vlhkost vzduchu 45% při bezvětří, kdy vnímaná teplota odpovídá měřené teplotě vzduchu. Zdánlivé teploty vyšší než 26,6 °C jsou obvykle spojeny s některými nepříjemnými pocity. Hodnoty blížící se nebo vyšší než 40,5 °C jsou považovány za život ohrožující, s možností těžkého vyčerpání z horka nebo úžehu, zejména pokud je expozice delší nebo fyzická aktivita vysoká. Míra stresu z horka se může lišit v závislosti na věku, zdravotním stavu a tělesných vlastnostech.

Měření tlaku vzduchu

Elektronický barometr obsahuje snímač s elektrickými vlastnostmi (odporový či kapacitní), které reagují na změny atmosférického tlaku. Dodatečné elektronické obvody převádí výstup ze snímače do digitální podoby na displeji.

Tlak vzduchu je definován jako síla působící v daném místě atmosféry svisle na vodorovně orientovanou plochu jednotné velikosti (1 m2). Je vyvolán tíhou vzduchového sloupce sahajícího od výškové hladiny, ve které se tlak zjišťuje, až k horní hranici atmosféry. Atmosférický vzduch vlivem síly tíže působí na zemský povrch tlakem (hydrostatický tlak), jehož množství závisí na množství vzduchu ležící nad danou plochou. Z tohoto důvodu je tlak nejvyšší u povrchu Země a s výškou klesá. Tlak vzduchu se měří v hektopascalech (hPa) a obvykle bývá měřen jako absolutní hodnota

Měření vlhkosti vzduchu

  Vlhkost vzduchu je meteorologický prvek popisující množství vodní páry ve vzduchu. Relativní vlhkost vzduchu udává poměr mezi okamžitým množstvím vodních par ve vzduchu a množstvím par, které by měl vzduch o stejném tlaku a teplotě při plném nasycení, udává se v procentech (%). Množství vodní páry ve vzduchu podmiňuje vznik oblaků a srážek a její množství je časově i místně velmi proměnlivé.

Atmosférické srážky
Atmosférické srážky jsou vodní kapky nebo ledové částice vzniklé následkem kondenzace nebo desublimace vodní páry v ovzduší. Jde o všechnu atmosférickou vodu v kapalném nebo tuhém skupenství, vypadávající z různých druhů oblaků. Pokud srážky vypadávají z oblaků, avšak nedosahují zemského povrchu, označují se jako virga (srážkové pruhy).
Třídění srážek
Atmosférické srážky se třídí podle:
  •  skupenství - srážky kapalné, tuhé a smíšené
  •  původu - srážky padající a usazené. K padajícím srážkám patří déšť, mrholení, sníh, kroupy a ledové jehličky, k usazeným srážkám pak rosa, jinovatka, námraza a ledovka.
  • délky výskytu - srážky trvalé, občasné a přeháňky Občasné srážky jsou srážky, které na určitou dobu ustávají; přeháňky jsou srážky s náhlým začátkem a koncem a krátkým trváním, vypadávají z konvekčních oblaků.
  • příčiny vzniku - srážky konvekční, cyklonální a orografické. Konvekční srážky vypadávají zejména z oblaků druhu cumulonimbus. Mají charakter přeháněk; často bývají provázeny bouřkou. Cyklonální srážky vypadávají v oblasti cyklón (především frontální srážky); orografické srážky se vytvářejí v důsledku terénních překážek.
 
Při pozorování a měření srážek na meteorologických stanicích se určuje:
  •  tvar srážek
  • úhrn (množství) srážek
  • doba trvání srážek
  • intenzita srážek.
Úhrn srážek udává množství vody spadlé na vodorovnou plochu v daném místě za určitý časový interval. Vyjadřuje se výškou vodního sloupce v mm (1 mm srážek odpovídá 1 litru vody spadlé na plochu 1 m2). K určování množství srážek se používá srážkoměr 
 
Oblačnost

Oblačnost je mírou, jež udává stupeň pokrytí oblohyoblaky. Oblačnost je významným meteorologickým a klimatologickým prvkem. V klimatologii se vyjadřuje v desetinách pokrytí oblohy – 0/10 do 10/10. V synoptické meteorologii se používá osmin – 0/8 až 8/8 pokrytí oblohy oblaky. V obou případech znamená 0/10 nebo 0/8 jasnou bezoblačnou oblohu, 10/10 nebo 8/8 znamená zcela zataženou oblohu.

Množství oblačnosti lze vyjádřit v procentech. Globální hodnota oblačnosti pro planetu Zemi je udávána kolem 54 %, což je více než jedna polovina povrchu Země.

Množství oblačnosti je významným meteorologickým a klimatologickým prvkem, neboť oblaky hrají zásadní roli v energetické bilanci Země a jsou součástí zpětných vazeb uvažovaných i při modelování počasípodnebí. Stačí si uvědomit, jaký mají vliv na albedo Země – αZemě = 30 %; αoceány = 2 až 7 %; αoblaky = až 75 %.

Oblačnost je úzce svázána se slunečním svitem. Je zřejmé, že se oba prvky „doplňují“.